HISTORIE

K 790 ROKŮM OD ZALOŽENÍ MĚSTA ZNOJMA

Jiří Kacetl, Jihomoravské muzeum ve Znojmě

Znojmo patří k nejstarším městům v českých zemích. Četné archeologické a historické prameny a mimořádně zachovalá architektonická tvář města vypovídají o jeho velkém věhlasu a důležitosti v dobách minulých, kdy bývalo přirozeným správním, hospodářským a kulturním centrem celé jihozápadní Moravy a do značné míry i přilehlé části Dolních Rakous. Poloha na hranici mezi lesnatou, kopcovitou krajinou Českomoravské vrchoviny a úrodnými nížinami Dyjskosvrateckého úvalu, na křižovatce obchodních cest při brodu přes řeku Dyji, předurčila jeho úlohu coby přirozeného střediska obchodní směny, řemeslné výroby a také zemědělství, zejména produkce vína. Ze všech měst na Moravě Znojmo vždy nejsnáze a nejrychleji přijímalo společenské a kulturní novinky z vyspělejší oblasti rakouského Podunají a předávalo je dále do vnitrozemí.

Nejstarší zárodek Znojma se již v 8. století nacházel na nepřehlédnutelné "hoře sv. Hippolyta", později zvané Hradiště či Peltnberk. Patřil k prvním místům, kde se na Moravě díky misionářům z Pasova kolem roku 800 a později díky byzantským věrozvěstům sv. Cyrilovi a sv. Metodějovi (863-869) uchytilo křesťanství. V rámci Velké Moravy v 2. polovině 9. století můžeme Znojmo považovat za hlavní západní pevnost jádra říše.

Po dobytí Moravy českými Přemyslovci roku 1019 bylo staromoravské Hradiště využito ještě pro novou knížecí správu. Jak nás informuje vůbec první písemná zmínka o Znojmě z let 1061–1067, jisté platy z Hradiště Znoiem získala pro sebe staroboleslavská kapitula. Morava byla tehdy správně rozdělena na dva úděly, olomoucký a brněnsko-znojemský, a význam Znojma postupně rostl, jak se politicko-vojenská hranice mezi Moravou a bavorskou Východní markou (Rakouskem) posunovala od Dunaje na sever. V 2. polovině 11. století se tato hranice ustálila na řece Dyji, a Znojmo se tak ocitlo na jižním moravském pomezí. Aby obranu nové hranice lépe zabezpečil, vystavěl moravský kníže Konrád I., pán brněnsko-znojemského údělu, a po něm jeho syn Litold Znojemský naproti starému Hradišti sv. Hippolyta nový, obranyschopnější hrad, jehož ozdobou se stala freskami vyzdobená románská rotunda, reprezentativní knížecí kaple Panny Marie, později sv. Kateřiny.

Začal zlatý věk Znojma. Po celé 12. století bylo hlavním správním centrem brněnsko-znojemského údělu, vedle Olomouce de facto druhým nejvýznačnějším politickým střediskem na Moravě. Sídlili zde příslušníci vedlejší, tzv. konrádovské linie Přemyslovců, jejichž mnohdy nezávislá politika a oprávněná snaha podle nástupnického řádu chopit se vlády nad přemyslovským soustátím v Praze byly příčinou několika krvavých česko-moravských půtek. Nejúspěšnější ze znojemských Přemyslovců, Konrád III. Ota, ovládl s novým titulem markraběte celou Moravu a roku 1189 konečně usedl na knížecí trůn v Čechách.

Mezitím, na předpolí nového znojemského hradu, vznikala od konce 11. století poměrně rozsáhlá předměstská aglomerace. Na jejím nejvyvýšenějším bodě se kolem farního kostela sv. Michala rozprostíral zvláštní duchovní okrsek. Nejspíše sem bylo z protilehlého Hradiště přeneseno sídlo arcikněze, správce znojemské velkofary, později biskupského arcijáhna, zatímco na Hradišti zůstal toliko knížecí probošt. Severně od svatomichalského okrsku se při pražské cestě rozkládala osada Bala (Vala). Opačným směrem, na jihozápadním okraji předměstské aglomerace, zase vznikla osada Újezdec s kostelíkem sv. Mikuláše. Z Újezdce, podobně jako ze samotného hradu, bylo možné kontrolovat strategický brod přes Dyji a přes něj vedoucí starou cestou z Rakous. Na jižním, svažitém terénu, nejspíše v místě pozdější Antonínské ulice a Dolního náměstí, můžeme předpokládat statek Kulchov s dvěma zájezdními hostinci a mýtnicí. Konečně na východním okraji aglomerace, v oblasti pozdějšího dominikánského kláštera, při cestě na Suchohrdly a Brno, bychom našli "Uherskou Ves". O poloze hlavního tržiště nejsme z písemných zpráv informováni, můžeme předpokládat, že se nacházelo někde v blízkosti brány hradu. V jeho sousedství se pak nacházelo rozsáhlé pohřebiště, které archeologové zjistili v roce 2008 při rekonstrukci Václavského náměstí.

Výše popsaná situace se poněkud změnila v roce 1190, kdy kníže Konrád Ota založil jižně od Znojma, v blízkosti míst, kde řeku Dyji po dřevěných mostech překračovala nová cesta do Rakous, premonstrátské opatství Louka. Klášter dostal do základního majetku mimo jiné i osadu Újezdec s kostelíkem sv. Mikuláše a k tomu ještě statek Kulchov, tedy zhruba celou jižní polovinu budoucího města.

Na počátku 13. století se Znojmo stalo rezidenčním sídlem moravského markraběte Vladislava Jindřicha a jeho choti Heilwidy z Trnavy nad Dyjí. Ze Znojma tak byla po dvě desítky let spravována celá země. Markrabě zval do země osadníky z Rakouska, Bavorska či Frank. Na hradě nechal razit nové moravské denáry, inspirované rakouskými feniky.

Podoba znojemského hradu v době založení města, tedy na počátku 13. století. Model od arch. Vratislava Zíky

Po smrti Vladislava Jindřicha roku 1222 převzal znojemský hrad do přímé správy jeho bratr, český král Přemysl Otakar I. Inspirován novými městskými založeními v Podunají (Enže, Vídeň), rozhodl se totéž udělat i na vojensky strategické jižní hranici Moravy. Znojmo se stalo prvním institucionálním městem v jižní polovině Moravy.

Král český a markrabě moravský Přemysl Otakar I. podle durynského žaltáře

Práce spojené se samotným založením města král svěřil zvláštnímu úředníkovi, tzv. lokátorovi. Ten pomocí kolíků vytyčil plochu budoucího města a zajistil hloubení městského příkopu, stavbu provizorní ohrady a městských bran. Dále muselo být nové město postupnými kroky osazeno obyvateli, tu ze starousedlíků, tu z pozvaných novousedlíků. Zakoupením městiště, tj. stavební parcely pro dům ve městě, se z poddaných či cizinců stávali královi měšťané. Nově založené město mělo úctyhodnou rozlohu 30 hektarů. Znojemský hrad byl do něj pojat de facto jako citadela, napojená na obvod městského opevnění, jehož celková délka obnášela 2600 metrů. Výstup z města byl možný čtyřmi branami. Horní bránou z města vycházela cesta na severozápad, k Jihlavě a do Čech, Východní (či Prostřední) bránou cesta na severovýchod, do Hostěradic a Brna, Dolní bránou cesta do Louky a nová rakouská cesta, směřující na Vídeň, a konečně Napajedelskou bránou stará rakouská cesta k dyjskému brodu a přes Kraví horu až do Kremže. což Na znojemský hrad byla postupně napojeno opevnění města, sestávající z příkopu a hradebních zdí s věžemi. Před městskými branami U bran záhy vznikla i malá předměstí.

Proces založení města můžeme vymezit rokem 1222, kdy zde zemřel markrabě Vladislav Jindřich, a 1226, ze kterého se nám dochovaly hned dvě listiny hovořící již o nedávno založeném městě Znojmě. V první listině, z 24. července 1226, vynáší zvláštní, papežem jmenovaná porota, složená z představitelů nedalekých rakouských církevních ústavů, smír mezi louckým opatem Floriánem coby patronem (správcem) farního kostela sv. Mikuláše na jedné straně a světským knězem Adamem od sv. Michala na straně druhé, na jehož obhajobu vystupuje zástupce krále, hradišťský probošt Wigbert. Spor se týkal rozdělení farních práv k obyvatelům nově ohrazeného města (již je zde zmíněn městský příkop). V druhé listině, z 19. září 1226, král Přemysl Otakar I. odškodňuje louckého opata za statek Kulchov, potřebný k založení města, kostelem v Prosiměřicích.

Originální listina Přemysla Otakara I. z 19. září 1226, kterou odškodňuje louckého opata za statek Kulchov, potřebný k založení města, kostelem v Prosiměřicích. Uložena v Moravském zemském archivu v Brně

Jako největší pevnost na pomezí jižní Moravy a Dolních Rakous bylo Znojmo v následujících desetiletích 13. století obdařeno mnoha výsadami a privilegii. Ekonomickou prosperitu městu zajišťovaly dvě důležité obchodní stezky: vídeňská (Praha – Jihlava – Vídeň) a linecká (Brno – Kremže – Linec – Solnohrad), německy hovořící kolonisté ze západu s sebou logicky přinášeli vyspělejší kulturu a výrobní know-how. O duchovní život měšťanů se staraly dva farní chrámy a od počátku hned dvě řeholní instituce: minorité na předhradí a dominikáni u Východní brány. Není bez zajímavosti, že nepotřebné příslušenství znojemského hradu, Hradiště se světským proboštstvím sv. Hippolyta, bylo roku 1240 darováno pražským křižovníkům s červenou hvězdou, kteří zde zřídili první špitál.

Povýšení Znojma na institucionální město hrálo poměrně zásadní roli v zahraniční politice posledních Přemyslovců. Za vlády Přemyslova syna Václava I. sloužilo Znojmo jako hlavní základna pro válečné operace v Rakousích, které se protáhly s menšími přestávkami na dlouhých 17 let (1230-1246). Při nich se jako znojemský hradní purkrabí osvědčil Boček ze Zbraslavi, později hrabě pernecký a pán na Jaroslavicích. V letech 1249–1251 byl znojemský hrad hlavním sídlem mladého moravského markraběte a pozdějšího krále Přemysla Otakara II. Za následné vlády v rakouských a českých zemích nechal Otakar rozšířit znojemský hrad, dokončil výstavbu kamenného městského opevnění a k minoritům uvedl klarisky. Právě v jejich společném kostele před hradní bránou bylo po bitvě na Moravském poli (1278) dočasně uloženo mrtvé tělo tohoto slavného krále.

Dramatické politické události po roce 1278 a zejména pak po vymření Přemyslovců v roce 1306 měly za následek oslabení významu Znojma v rámci moravské zemské správy, a to jednoznačně v prospěch Brna. Přesto Znojmo i nadále zůstávalo až do konce středověku třetím politicky nejvýznamnějším městem země.